I can tell you're going to be just like me.

Měla jsem legrační konverzaci o ještě legračnějším tématu, myslela jsem na všecky svoje crushes od 15 let a musela jsem se smát.
Čtu si příliš mnoho o svobodě, A Irvinův kluk dole pořád ještě ležel v bezvědomí a čekal na záchranku, která nejspíš vůbec nepřijede.
Pan's labyrinth se mně nelíbil, sue me, násilí ve filmech mně nějak nevadí, ale tohle prostě ne. Tak.
V pondělí jsem na chvíli vypadla z reality /to mívám po určitých knížkách/písničkách/filmech - Trainspotting this time/, bylo to těžké, najednou nic nedává smysl a vy opravdu nechápete, proč musíte sedět a poslouchat a dostat za 3 z matematiky a usmívat se a konverzovat a nakonec kvůli vám nikdo nejde na horkou čokoládu. A tak jsem se nahlas zeptala k čemu to všecko vlastně je, a nikdo mi neuměl odpovědět.
Podle K by se mi prý měli líbit racionálnější chlapci než se mi líbí, oh well, ty víš že to nemá smysl.
K Vánocům jsem nedostala žádného Chucka, mrzelo to i matku, to bylo tím, jak smutně jsem ji o tom informovala.
Včera jsem si spletla Editors s Joy Division /!!!/.
Me, scheming zločin, urodila se mi v hlavě myšlenka na nějaký strašně inteligentní projev mé osobnosti, nejradši bych celou školu nabarvila na stříbrno a černě na ní napsala texty songů, které mám ráda. Hej, ty tvý sešity se nedaj' kopírovat. Jako daj', no, ale máš tam dole napsaný ty tvý hlášky, je to divný. Yes please, píšu si do sešitů všecko možné, When we bleed, we bleed the same počínaje a konče bůhvíčím. Nutno přiznat že zkopírované na cizím papíře to feels like odhalování mé osobnosti. Eeh.
Nějak mně to připadá nudné, tohleto.
Těším se, až na mě J při ZSV vytáhne ten papír s nápisem RYBKA? napsaným růžovým zvýrazňovačem a já řeknu potichu Jo, protože už nebudu muset do banky jako minule.
První kapela, kterou jsem v novým roce slyšela, byli xx, si myslím aspoň.
Two for joy.

Shame on you for thinking you're an exception.