http://whendidourskyfalldown.blogspot.com/

Jseš vážně, vážně strašná kráva, Terezo. Větší než vůbec tušíš.

A myslím, že s tím tenhle blog ukončím.

Dík, že jste to tu četli. Aspoň občas.
Ahoj.

Jo dobře, na jaře je Praha fakt hezká. Jela jsem tramvají z Náměstí republiky směrem domů, v pilotkách a krátké kožené bundě, kterou jsem měla na sobě tenhle rok poprvé. Bylo to supr. Dokonce až tak supr, že jsem se ptala sama sebe proč vlastně mám poslední dobou tolik blbých nálad. Faktem zůstává, že si na to nedokážu odpovědět ani teď. Asi jsem blbá, nebo znuděná, nebo kombinace obojího..těžko říct. V neděli jsem se naštvala na svůj život, na způsob jakým ho vedu, a ten stav stále trvá. Kdybych se jenom dokázala dokopat s tím vším něco udělat.
Pro začátek jsem si koupila guaranu v tabletkách.

'A koho máš vlastně ráda?'

'Lidi co mě nezklamali.'

Je mi blbě. Je mi blbě z lidí, ze vztahů, z falešných důkazů ničeho a domněnek, kterýma se naše mysli pořád krmí, aby se nezbláznily a abychom všichni společně neseskákali z mostů. You see, alone we stand, together we fall apart, I think I'll be alright. A nebo taky ne. Už mě nebaví nechávat si soustavně ubližovat od různých lidí a být alright. Promiň, Julesi. To, že něco už dávno víme neznamená, že to pak bolí míň.
Je mi smutno. Už zase. Pořád.