Rough waters always calm with time.

Po osmnácti letech života v Práglu jsem se konečně dokopala k tomu, abych na vlastní pěst actually našla městskou knihovnu a zapsala se do ní, předtím se mi totiž vždycky schovala, kdykoliv jsem jí potřebovala. Ne že bych tam nikdy nebyla, ale tak víte co myslím. Nebo ne, to je jedno. Zkrátka v dobré víře, jala jsem se hledat Chucka v oddělení cizojazyčné beletrie, rozpůjčený do posledního Choke, On je teď strašně moderní., oh well. Vedle notebooku mi tedy sedí dva Burgessové.
V Top Shopu hráli Placebo.
A děti ve škole jsou blbé, protože se jim nelíbil můj návrh na název Těžké hodiny. A to ani nevěděli, že je můj.
Zarostl mně piercing a ani mně to moc nevadí.
V sedm přijde návštěva a já se zavřu do pokoje s britskou vlajkou, kterou bych ráda eventuálně vyměnila za švédskou.
Opět nemám brigádu. Když já se prostě vyděsím když po mně chtějí životopis. Stejně ho nemám.
Ten H&M magazine je legrační.