Rough waters always calm with time.

Včera jsem asi 5 hodin čistého času vypracovávala otevřené otázky na ekonomii a říkala si, jestli to celé má vlastně smysl. A přišlo mi trochu smutné, že tolik času a energie věnuju předmětu, který mám jenom 1 semestr a s mým oborem vlastně nemá skoro nic společného. Vítejte na vysoké škole. Demence.
Přežívám teď na zeleném Ahmad čaji a sladkostech z Roberton's nebo mých home made cupcakes. Začínám být v pečení dobrá (pojišťuju si tak back-up plan když mne vyhodí ze školy; cukrárnu s Míšou).
Mám na telefonu jako text alert zvuk TARDIS a mám radost vždycky když mi někdo napíše. I'm silly like that. Dokoukala jsem šestou řadu Doctora a dohnala jsem New Girl. Začala jsem číst A Game of Thrones a vybírám si nový seriál. A rozhodla jsem se, že začnu psát scénář k sitcomu.
Žiju svůj život ve dvou rovinách; ta první je poměrně klidná, zahrnuje studium, pečení, čtení si, seriály, filmy a chabý sociální život. Ta druhá se žene strašně rychle. Koncerty, Darji svlíkání se v backstagei, pizza sežraná asi za půl minuty tamtéž, opíjení se za cizí peníze a tak. A je mi docela jedno, že spolu tyhle reality příliš nekorelují (aka přesunutí dvou zkoušek kvůli koncertům, haha).
Pozvala jsem na náš pražský koncert dva bývalé a ani jeden nepřišel. To je tak, když chcete, aby lidi viděli, že z vás roste rockstar. Oh well.