Rough waters always calm with time.

Zítra (respektive dneska) poslední volný den. Škola se stává nepříjemně hmatatelnou skutečností, ale já se nebojím. Už mne nebaví myslet na hlouposti a čekat na něco co nepřijde. Vypravím se do Ikei, ať už sama nebo ne, koupím Janě karafu na vodu, aby na koleji měla aspoň něco hezkého, začnu jezdit na kole a pomůžu Káje starat se o koťata. Karma boost. Do té doby na ničem nezáleží. Ono už možná vůbec na ničem nezáleží. Minulost by možná přece jenom měla zůstat minulostí. Čas pohnout se dopředu. A tentokrát pořádně.