2011-10-11

Asi se přestěhuju. Obývák mi už po tom půlroce, po který jsem ho obývala, začíná lézt na nervy. Sice to znamená generální úklid pokoje, který jsem chytře rozdělila na etapy, ale ve výsledku to bude hrozně bezva, bude tam hezky a tak. Mám ráda svůj pokoj. Začínám se pomalu těšit na zimu, mám ji poslední dobou radši než podzim, protože tolik neprší a hlavně, jestli to ještě nevíte, miluju sníh. Ikdyž teda ne když musím jít v mínus patnácti stupních vánicí domů pěšky protože nejedou autobusy. Zítra bude naprosto pointless den, půjdu do školy na druhou hodinu odpolední a moc ráda bych tam někoho potkala. A nechce se mi jít spát.


When you see me,
Please turn your back and walk away
I don't want to see you
'Cause I know the dreams that you keep, that's where we meet.

2 comments:

  1. mám je ráda, tyhle tyhle "post". Udržuje mě to při tom, že si říkám: tak a nejsem sama, kdo se občas cítí strašně šťastně a pak zase jako idiot v zimní bundě na pláži. nezlob se za to expresivní přirovnání

    ReplyDelete
  2. nejsi sama, ani omylem! tyhlety mood swings, říkám si, že mne jednou zabijou. ale bez toho by to asi nebylo ono, haha.

    ReplyDelete