Just When Something Dies You Can't Make It Live.

Mám jeden z těch večerů, kdy jediné, co se mi chce, je sedět do pozdních nočních hodin sama vzhůru u okna, poslouchat Whiter Shade of Pale a být smutná kvůli všemu možnému, ale nějak mi to nejde. Mám za to, že jsem tohle jaro vyčerpala svůj příděl emocí na půlrok. Minimálně. Jseš mi ukradený, všichni jsou mi ukradení, když už jsme u toho, zvykla jsem si na svou vlastní společnost a lidi mi vadí. Nějak nevím co říct. Nemám toho moc na srdci, poslední dobou. Jsem lhostejná k tomu co se chystá, beztak, co já vím co se chystá. Příští týden bude náročný, ale myslím, že ten pocit, že stojím tak nějak mimo všechno mi to ulehčí. I přes to, že je to vlastně celé nereálné, bych tě chtěla ještě vidět. Ale to bych si to nejdřív musela přiznat. Nějaká nová muzika, večer v Tescu /'Co jsem to chtěl..' 'Nějakou omáčku?' 'Ale vůbec omáčku, ježiš.. teď chci oříšky.' ... 'To tu stojíme a bavíme se o kečupu?' 'No, jo.' 'Radši pojď.'/, CURSED, pitomé Velikonoce, něco ve vzduchu, je mi všechno líto a chtěla bych si povídat. Mám suché rty a jako civilizovaný člověk používám lip balm. Nemám na výběr. Nikdy nemáme na výběr.