Think again.

Je mně špatně z toho růžového pozadí, ale blogspot je krutý a tolik možností k vyblbnutí zase nedává. You can't stop originality though! Blah.
Pořád častěji poslouchám Islandskou hudbu a je to strašně jiné a strašně hezké. Někde nejsou slova, někde jsou, ale nerozumím jim. Uvolňuje to.
Přemýšlím nad zdánlivě nesmyslnými věcmi a ještě nesmyslnější provádím. Nevadí mi to, it feels quite good actually. Dnes jsme na sebe s Freakem dělali debilní gzichty na chodbě při cvičném požárním poplachu, který mne docela bavil, ono mne baví všecko co mě vytrhne ze stereotypu, alespoň trošičku. Učesalajsem si pěšinku na druhé straně hlavy, největší změna jaké jsem byla schopna, oh well, taky mám stříbrné vlasy a profesoru latiny se líbila má mašlička do vlasů.
Patrick Wolf mi přijde strašlivě hezký, měl by si jenom něco udělat s obočím /jsem detailista/ a Jónsi je skvělý a tak, ale jednou si stejně vezmu Švéda a naše děti se budou jmenovat Berwald a Alexandra.
Prý nás za milionapůl let sejme nějaká hvězda, když jsem se to dočetla, měla jsem takový hezký pocit konečnosti, jako že něco přece jenom neovlivníme, který člověk zas tak často nemá.
Jo a víte co? Chtěla bych prožít něco, co by mne vytrhlo z takové té mé tradiční emocionální letargie.
Jsem si jistá, že v hloubi duše miluju studené počasí. Bude mně v létě chybět.

Electricity wires are down,
Rainbow colours fade into brown,
I dreamt your smile was shifting for good,
Courageous boy, now you are gone,
You run faster, yet have no place to go,
Your spirit still burns, and so life goes on...

EDIT: Tak problém s růžovou vyřešen. Yay!