I throw my flowers in the river.

První, co jsem po ránu /jestli se půl dvanácté dopoledne dá považovat za ráno, oh well/ udělala, byl první poslech Humbug. Já vám nevím. Není to špatné, špatné cédéčko by znělo jinak, ale dobré to není. Nejlepší z celého alba jsou názvy songů. I like the feeling I get ze slov jako jeweller, lightning a potion. Jinak mi to přijde celé takové nudné a levně čajové, bez sušenek.
In the morning I also felt like pozdravit Marečka, byl rád. Mareček nemá rád topinky. Nechápu takové lidi. Snědla jsem už dvě, vypila EG z hrníčku s nápisem RADIO a shareuju půldruhou odpoledne se Sigur Rós.
Už se mi ani nestýská, ale zase bude. Mi to je jasné, víte?
Včera mi Kaia naplánovala nádherné narozeniny, v jejichž představě se krásně odráží všechna má infantilita a slabost pro poníkové piňaty. A barevné oblečení. A elektronickou hudbu. A lidi, které nemůžeme nikdy mít, protože jsou dokonalí.